Jedlé byliny, rostliny

Jedlé byliny, rostliny - přehled všech jedlých bylinek vyskytujících se na území ČR

Zelené potraviny TOP  nekupujte, pěstujte je a nebo sbírejte u nás v přírodě!

      

Napsal MUDr. Zbyněk Mlčoch       Nespěchejte do rakve -Tomáš Kašpar

Na území České republiky roste velké množství rostlin, které je možné jíst přímo. Jde např. o ptačinec, stvoly pampelišky, meduňku, bršlici, česnek medvědí, kokošku, rozmarýnu, řebříček, šťavel, šťovík, česnáček, jitrocel, kozí brada, kuklík, lopuch a různé druhy divokých mrkví. Bylinky, které je možné jíst přímo v přírodě jsou uvedené zde: jedle-rostliny-byliny-seznam-CR.  Léčivé-rostliny

Nejčastější jedlé byliny, rostliny (český a slovenský název): Andělika lékařská (Archangelika lekárska) Bedrník obecný Blatouch (Záružlie močiarne) Bolševník obecný Bršlice kozí noha (Kozonoha hostcová) Čekanka obecná Černohlávek obecný Česnáček lékařský Česnek medvědí Hluchavka nachová Hulevník lékařský Chmel otáčivý Jetel luční (Ďatelina lúčna) Jitrocel kopinatý (Skorocel Kopijovitý) Jitrocel větší (Skorocel Väčší) Kokoška pastuší tobolka Komonice lékařská Kontryhel žlutozelený Kopřiva dvoudomá Kostival lékařský Kotvice plovoucí Kozí brada východní Kozlíček polní Křen selský Kuklík městský Lebeda lesklá Lopuch větší Mařinka vonná Merlík všedobr Mochna husí Mrkev divoká Orobinec širokolistý Orsej jarní Pcháč zelinný Plicník lékařský Podběl lékařský Popenec břečťanovitý Potočnice lékařská Prvosenka jarní Ptačinec prostřední Pupalka dvouletá Pupava bezlodyžná Puškvorec obecný Rákos obecný Rdesno peprník Rozrazil potoční Řebříček obecný Ředkev ohnice Řepík lékařstký Řeřišnice luční Sedmikráska chudobka Sléz lesní Smetanka lékařská Šrucha zelná Šťavel kyselý Šťovík kyselý Violka vonná Vrbka úzkolistá Zblochan vzplývavý Zvonečník klasnatý 

O bylinách je na Internetu mnoho informací příkladem je např. kopřiva viz, jiný zdroj:

Kopřiva patří k léčivkám s nejširším využitím. Záznamů o jejím používání je celá řada, například staří evropští bylináři doporučovali kopřivový čaj při kašli a tuberkulóze. Domorodé americké ženy věřily, že pití kopřivového čaje v těhotenství posiluje plod a usnadňuje porod. Kopřiva je jedním z nejdůležitějších pro­středků pro mozek. Hodí se pro zmírnění cévního kornatění ve všech mozkových částech a k udržování elastičnosti těchto cév. Je význam­ným zdrojem železa a má silnou schopnost odstraňovat jedy z orga­nismu a mozku.  Kopřivový čaj je považován za jeden z nej- lepších prostředků proti revmatismu, artritidě a dně. Přispívá k upra­vení menstruace a k povzbuzení tvorby mateřského mléka. Je výbor­ný při zánětech močových cest, vysokém krevním tlaku, nezhoubném zvětšení prostaty a při senné rýmě. Kopřivový čaj je vynikající při zevním použití k léčbě ekzémů. Drobně pokrájené spařené kopřivy může­te přidávat do polévky místo petrželky. Usušené, jemně rozdrcené kopřivy můžete přidávat po celý rok do polévek, nádivek a jiných pokrmů. Kopřivový čaj - nápoj pro chytré hlavy 2 lžičky kopřivové natě, 250 ml vody Nať spaříte vařící vodou nebo krátce povaříte, odstavíte a necháte 10 minut louhovat. Čaj pijete vlažný, jeden šálek ráno a večer.                        Zdroj: Jarmila Mandžuková - Kniha pro váš mozek, nakladatelství Start

Využití kopřivy v lidovém léčitelství

Bylinky Léčivý účinek kopřivy byl znám již ve středověku: "Člověk, který je proti své vůli zapomnětlivý, nechť vezme kopřivu, rozemele ji na kaši a přidá do ní kapku olivového oleje. Než se pak večer odebere na lože, nechť si touto mastí potře prsa a spánky a činí tak pravidelně. Zapomnětlivosti bude postupně ubývat. Pálivý účinek kopřivy a teplo vycházející z olivového oleje rozšiřují stažené cévy v hrudi a na spáncích, jež při bdělém vědomí poněkud spí." Tuto neobvyklou, ale účinnou léčebnou kúru propagovala u svých pacientů Hildegard von Bingenová (1098-1179). Podobně vyznívají četné další předpisy z pozdějších dob. Švýcarského lékaře, přírodovědce, filozofa a alchymistu Paracelsa (1493-1541) svého času jedni (většinou urození pacienti z celé Evropy) velebili jako lékařského génia, a druzí (jeho kolegové) pomlouvali jako kverulanta. Také on si vážil skvělých vlastností kopřivy: "Když někdo vypije kopřivovou šťávu, krev se mu rozproudí a vyvolá silné pocení. Šťáva rovněž urychlí menstruaci, když se smíchá s myrhou a přiloží na dolní konec páteře. Kopřivový med se zhotoví tak, že se včelí med odpění a svaří s kopřivovými nažkami a kopřivovou šťávou nebo místo ní s dobrým vínem. Je to vynikající lék proti bolestem v krajině srdeční, zánětu pohrudnice a kašli." Farář Sebastian Kneipp (1821-1897) napsal o kopřivě asi tři sta let poté: "Je to nejopovrhovanější rostlina mezi všemi. Mnohou křehkou, nervózní dušičku začne pálit, sotva zaslechne její jméno. A zdaliž snad právem? Kopřiva má pro znalce vskutku nejvyšší hodnotu. Kdo má nečistou krev, nechť o letním čase pojídá velmi často kopřivy uvařené jako špenát. Zvláště v Itálii se těší oblibě bylinné polévky. Knedlíčky z kopřiv jsou nejen výživné, ale také léčivé. Kdo trpí revmatismem a nenachází prostředek, kterým by ho vyhnal z těla, nechť si šlehá denně několik minut bolavé místo čerstvě natrhanými kopřivami! Strach z této nezvyklé metly velmi brzy vystřídá radost z jejích skvělých léčivých účinků." Kneippovy předpisy na povzbuzení látkové výměny, pročišťování krve a tělních tekutin, jakož i na hubnutí, proto nezapomínají ani na kopřivu. Také rakouská bylinkářka Marie Trebenová ( 1908-1991 ) nedala na kopřivu dopustit. "Začněte s kopřivovou kúrou ještě dnes," doporučovala. "Sušenou bylinu dostanete v každé lékárně, v každém bylinářství. Naše léčivé rostliny nechť znovu vstoupí do vašich domácností! Na jaře si vezměte nůžky a rukavice a vyjděte si do volné Boží přírody! Přinese vám mnoho radosti, když si sami pod širým nebem natrháte vlastnoručně kopřivy. Čím čerstvější je použijete, tím silnější bude jejich účinek. Myslete při tom také na zimu. Nejlépe je natrhat si do zásoby kopřivy rostoucí v květnu. Bud'te rádi, že můžete sami udělat něco pro své zdraví!" Marie Trebenová doporučovala používat kopřivu a její kořínky proti ekzémům, ledvinovým potížím, bolestem hlavy, na pročištění krve, při onemocněních močových cest, jater, žlučníku a sleziny, při žaludečních a střevních vředech, stavech vyčerpání, vodnatelnosti, chudokrevnosti, alergiích, poruchách prokrvení, revmatických potížích (zevní použití) a k pročištění. Zdroj: Alternativní cesty ke zdraví - léčivá síla kopřivy - Eva Hankeová, Ernst Wegner

Výborné divoké byliny

Bylinky Poté, co jsme jedlé divoké rostliny po celá léta nechávali bez povšimnutí na okraji cest, těši se dnes velké oblibě. Podíváme-li se přesněji na látky v nich obsažené, je téměř k neuvěření, že tak dlouho rostly nepovšimnuté v naší blízkosti. Na základě výzkumů a srovnávání účinných látek kulturních a divoce rostoucích bylin dnes už hodnotu těchto divokých bylin známe a dokážeme ji ocenit. To ale neznamená, že jsou to univerzální léky na všechno, a už vůbec ne, že bychom je měli všude sklízet ve velkém nebo denně konzumovat větší množství. Právě naopak. Česnek medvědí, řeřichu, pampelišku atd. konzumujte raději v malém množství. Oblíbené jedlé divoké rostliny Sedmikráska chudobka (Bellis perennis): čerstvé listy a květy jako ozdoba na pečivo, na čerstvý sýr a listové saláty. Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria): jemně nasekané listy do salátů, bylinkového másla, pesta a polévek; čaj z bršlice kozí nohy (dva šálky denně) zmírňuje bolesti při revmatu, dně a artritidě Popenec obecný (Glechoma hederacea): mladé listy a výhonky (na jaře před květem) do salátů, zeleninových polévek, pokrmů z brambor a bylinkového másla. Pampeliška lékařská (Taraxacum officinale): mladé listy jako salát, do bramborového salátu, zeleninových pokrmů nebo nadrobno nakrájené do míchaných vajec či čerstvého sýra. Šťovík kyselý (Rumex acetosa): mladé listy do jarních salátů. Vedle značného množství vitaminu C obsahuje šťovík i kyselinu šťavelovou, která může při nadměrné konzumaci vést k poškození ledvin. Proto šťovík nekonzumujte denně nebo ve velkém množství. Vařením se kyselina šťavelová odbourává. Ne všechny divoce rostoucí rostliny jsou jedlé Navzdory veškeré popularitě a pozitivním vlastnostem bychom divoce rostoucí byliny nikdy neměli svévolně konzumovat ve velkém. To by mohlo být fatální. Kromě toho je velmi důležité, abyste všechny divoké rostliny, které používáte na jídlo nebo na ochucování pokrmů, dokázali bezpečně identifikovat a abyste uměli poznat i ty, které jsou jedovaté. Například česnek medvědí je často zaměnitelný s listy konvalinky nebo s ocúnem (obě tyto rostliny jsou prudce jedovaté!). Ten, kdo si není jistý, nebo ještě nemá dostatek zkušeností, by se měl řídit nejen podle knih, ale měl by se rozhodně zúčastnit bylinkových vycházet s profesionály, které nabízejí některé instituce od jara do podzimu. Termíny takových akcí lze najít v místním tisku a řada institucí nabízí i příslušné kurzy - vzdělávacích instituce a regionální spolky, bylinkové akademie. Zdroj: Bylinková radost (ursula Braun-Bernhart), nakladatelství Grada

 

Jedlá zahrada, jedlý živý plot

„… procházet se krásnou zahradou, kochat se pohledem, současně si pochutnávat na nejrůznějším dozrávajícím ovoci a v poledne si uvařit oběd z čerstvě natrhané zeleniny…“   Původně jsem zakládala svoji přírodní zahradu bez ohledu na „jedlost“ rostlin, ale postupně, především s narozením dětí, se pěstování jedlých bylin, keřů a stromů stalo prioritou.   Tady je několik netradičních přístupů, jak pěstovat zeleninu, byliny, plodící keře a stromy v každé zahrádce:   Zeleninové záhonky trochu jinak Místo klasických zeleninových záhonů, lze pěstovat některé druhy zeleniny mezi ještě nevzrostlými keři nebo využít tzv. sluneční pasti a vytvořit záhony ve tvaru klíčové dírky.  Když nemáte na zahradu moc času, lze vybrat jen pár nenáročných druhů zeleniny, zaměřit se na vytrvalé zeleniny a naučit se využívat k obohacení jídelníčku rostliny plané, které mají větší množství minerálů a vitamínů a rostou si sami. Pár příkladů nenáročných rostlinek:   Jednoletá zelenina vypadající velmi dekorativně -          dýně hokkaido (ráda šplhá po stromě nebo keři) -          ačokča (taktéž ráda šplhá po stromech) -          divoké rajče -          tyčkové fazole -          cukety   Jedlé plané rostliny a trvalky (použitelné i jako podsadba keřů a stromů) -          merlík všedobr – používá se stejně jako špenát -          máty – je spoustu zajímavých příjemně vonících druhů - jahodová, pomerančová, mochito (pozor, velmi se rozrůstá) -          čechřice vonná – mladé listy do kompotů a salátů, nezralá semínka taktéž – chutná a voní po lékořici -          meduňka – z čerstvých i sušených listů je vynikající čaj -          různé vytrvalé cibule a pažitky – sklízí se nať (čínská pažitka, poschoďová cibule, zimní cibule…) -          medvědí česnek – listy do salátů, pomazánek, ke chlebu (velmi se rozrůstá) -          lesní jahody – aromatické plody, čerstvé i sušené listy na čaj (rozrůstá se) -          rebarbora – řapíky se sklízí do poloviny června - na koláče -          denivka – jedlé květy a poupata -          kostival – mladé listy tepelně zpracované, přitahuje užitečný hmyz, na zálivku -          ptačinec žabinec – výborný do salátů, pomazánek, pečeného chleba   Jedlý živý plot Místo klasického živého plotu (většinou stříhaného a tvořeného jedním druhem keřů) máme spoustu zajímavějších možností. Záleží na konkrétních podmínkách zahrady - velikosti, oslunění, vlhkosti a kvalitě půdy. Pokud máte na zahradě málo místa, lze udělat plot pouze z pnoucích rostlin. V případě větší zahrady můžete vytvořit širší plot z plodících keřů a menších stromů s podsadbou jedlých bylin. V živém plotě se dobře uplatní například tyto keře:   Muchovníky (Amelanchier) – muchovníkový sad a prodej sazenic www.bormato.cz Rakytníky  (Hippophae rhamnoides) -  velký výběr www.rakytnik.com Hlošiny (Elaeagnus) Temnoplodec černý (Aronie melanocarpa) Kdoulovec (Chaenomeles) Dříny (Corpus) Zimolez kamčatský (Lonicera kamtschatica) Lísky (Corylus) Moruše (Morus) Mišpule (Mespilus) Hlohy (Crataegus) Černý bez (Sambucus nigra) Rybízy (Ribes) Angrešty (Ribes) Josta (Ribes nidigrolaria)   Ostatní se dá zakoupit například (www.stareodrudy.org)   Jedlé liány Pro většinu vytrvalých pnoucích rostlin platí, že kořeny by měli být zastíněné a zbytek rostliny jde za sluníčkem. Liány jsou různě vzrůstné (2-15 m), tomu by měla odpovídat i případná konstrukce. Z plodících popínavek si můžeme vybrat (vždy s ohledem na stanoviště):   Minikiwi arguta (Actinidia arguta) – až 7 m, velmi chutné plody Minikiwi kolomikta (Actinidia kolomikta) – až 5 m, velmi chutné plody Klanopraška čínská (Schisandra chinensis) – 6 m, povzbuzující účinky, krásně voní, jedlé listy i plody Ostružiníky (Rubus) – až 3 m, divoké bývají chutnější Groundnut (Apios Americana) – až 3 m, dodává půdě dusík, jedlé hlízy, vonné květy Akebie Pětičetná (Akebia quinata) – až 10 m, jedlé plody (aby plodila, musí být dvě různé rostliny), vonné květy. Réva vinná (Vitis vinifera) – až 20 m, existují i rezistentní odrůdy Mučenka pletní (Passiflora incarnata) – až 5 m, jedlé plody (aby plodila musí být dvě různé rostliny), krásné květy, podzemní část přezimuje (na zimu dobré zahrnout hlínou a zamulčovat)  Fazol pnoucí (jednoletka) – až 2,5 m, kvete, některých odrůdy vhodnější na zelené lusky jiné na semeno, půdu obohacuje dusíkem Pro zpestření lze doplnit pnoucími růžemi (Rosa), plaménky (Clematis) nebo pnoucími zimolezy (Lonifera).   Jedlý prales Je tvořen jednotlivými „patry“: 1. patro – cibuloviny, trvalky, zelenina 2. patro – nižší keře (temnoplodec, kdoulovec, rybíz, angrešt…) 3. patro – vyšší keře (rakytník, hlošina, černý bez…) 4. patro – nižší stromy (meruňka, mišpule, líska…) 5. patro – vyšší stromy (třešeň, moruše, jedlý kaštanovník, ořešák…) 6. patro – liány   Cílem je vytvořit vhodné kombinace výše zmíněných keřů a rostlin a ovocných stromů, ořešáků, , buků apod. Vhodné je sázet různé kultivary keřů a odrůdy stromů, jejichž ovoce dozrává postupně za sebou, aby vždy bylo co utrhnout.   V jedlé přírodní zahradě je celý rok co sklízet a ochutnávat, zároveň vypadá harmonicky a krásně. A co nestačíte sklidit, to za Vás rádi udělají ptáci a hmyz.   Těžko popsat, čím vším se vlastní ovoce a zelenina, pěstovaná bez chemie a s láskou, liší od té koupené. Doporučuji vyzkoušet, zvlášť pokud máte malé děti.

 Další­ zdroj: http://www.prirodnizahrada.cz/Jedla.htm

Jarní vitamíny a divoké jedlé byliny

Náš jídelníček můžeme bezpracně obohatit o planné rostliny, které natrháme na zahradě, na louce, v sadu, v lese. Pro začátek stačí malé množství rostlin, které použijeme ve směsi s petrželkou. Bežně rostou téměř všude a bezpečně je poznáte. Zde na fotce jsou: mladé kopřivy, smetánka lékařská (pampeliška), krvavec menší, řebříček obecný a jarní petrželka. Tyto plané rostliny se snažíme zařadit do půdních pokryvů a společenstev v ekozahradách a rodinných zahradách. Kromě zdroje „zeleného do salátu“ zvyšují biodiverzitu zahrady a jsou pěkné.

Plané byliny a zelené natě 

Bylinky Zelené natě jsou důležitým doplňkem zdravé výživy. Jsou ceněné pro vysoký obsah železa, vápníku a vitamínu C. Neměly by chybět v žádném pokrmu. Zejména v zimě a na začátku jara jsou zelené natě důležitým zdrojem vitamínu C, proto by za našimi okny v tomto ročním období vždy měly stát květináče a misky s tzv. zelenými citrusy severu. Do polévek, bramborových a zeleninových pokrmů přidáváme pažit­ku, nať petržele, řeřichu, vojtěšku alfalfa, mrkvovou a celerovou nať, drobné mladé lístky ředkviček, kedlubny, květáku a červené řepy. Plané byliny Na jaře můžeme pro nedostatek jiných zelených natí můžeme použit mladé lístky kopřiv, sedmikrásky, violky vonné, jitrocele a řebříčku. V přírodě sbíráme plané rostliny jen na biologicky čistých místech. Ni­kdy nesbíráme rostliny k jídlu u silnic, na sídlištích, v městských pe­cích, v blízkosti polí, kde se používají umělá hnojiva a chemické postřiky- Sbíráme jen v čistých zahradách nebo volné neporušené přírodě. Jak pěstujeme natě doma za oknem? V zimě, a pokud nemáme zahrádku i na jaře a v létě, si můžeme doma za oknem vypěstovat řeřichu, vojtěšku alfalfa, pažitku a nať petrze   Pěstování řeřichy seté a vojtěšky alfalfa Na tácek nebo na talířek dáme vrstvu vaty a navlhčíme ji vodou. Na mokrou vatu nasypeme semínka a dbáme na to, aby vata byla stále vlh­ká. Za čtyři až pět dní můžeme řeřichu sestříhávat. Rostlinky vojtěšky rostou déle, a tak jsou vhodné k použití o pár dnů později. Po sestříhání nasypeme na novou vatu nová semínka. Talířek s řeřichou je také hez­kou ozdobou naší kuchyně. Petrželová nať Můžeme ji rovněž celoročně sklízet doma za oknem. Zakoupíme si „petrželák“ - květináč s kulatými otvory po obvodu, do kterých nastr­káme kořen petržele tak, aby širší část z otvoru lehce vyčnívala. Zasype­me hlínou a za týden se nám petrželák zazelená. Jiný způsob: Při čištění kořenové petržele odkrojíme širší okraj koře­ne asi 5 mm až 1 cm od horního okraje a řeznou plochou dáme na talí­řek s vodou, aby skrojek kořene byl ponořen asi dva až tři milimetry ve vodě. Vodu stále pečlivě doléváme. Za pět až šest dnů nám vyraší petr­želová nať, kterou spotřebujeme do polévky. Zbytek kořene vyhodíme, protože by začal zahnívat. Petrželovou nať si můžeme na zimu nasušit. Omyjeme ji, nakrájíme nadrobno, sušíme na plechu a uskladníme ve sklenicích v temnu, aby nať nežloutla. Do polévek ji rozemneme a již nevaříme. V těhotenství se nedoporučuje používat větší množství petržele, nej­výše 1-2 PL na den. Petrželová nať často bývá nazývána nejlepším jídlem na světě. Má vysoký obsah železa a vápníku, proto dbáme na její časté přidávání do pokrmů zejména těhotným, kojícím a dětem. Mimo to obsahuje ještě hořčík, draslík, provitamin A, vitamín C a vitamíny skupiny B, D, K. Pažitka Je velmi praktická zelenina, kterou můžeme mít po celý rok. Má vy­soký obsah vápníku, i když poloviční než stejné množství petrželové natě či řeřichy. Z uvedených natí však obsahuje nejvíce železa. Jitrocel kopinatý Je vytrvalá bylina. Vytváří přízemní růžice dlouze kopinatých listů, z nichž vyrůstá bezlistý stonek s květenstvím na vrcholu. Je to prastará léčivá rostlina. Listy obsahují glykosidy a saponiny, dále slizy, flavonoi- dy, provitamin A, vitamín C, enzymy, kyselinu křemičitou, hořčiny, soli draslíku a vápníku, třísloviny, organické kyseliny. Používáme čerstvé listy do polévek. Několik listů jitrocele (nejlépe s dalšími bylinami) nakrájíme nadrobno, dáme do hotové polévky a necháme 10 minut stát. Kopřiva dvoudomá Používá se jako jarní zelenina v kuchyni. Na jaře sbíráme první vý­honky, později jen nej mladší vrcholky. Nesbíráme kopřivy z přebujelých, tmavě zelených porostů na místech s nadměrným množstvím dusíku v půdě. Kopřivu nikdy nesbíráme ráno a dopoledne, kdy obsahuje vel­ké množství dusičnanů. Listy obsahují mnoho chlorofylu, tříslovin, or­ganické kyseliny, acetylcholin, histamin, celulózu, hojně minerálních látek - zvláště draslík, cín, železo, vitamín C, provitamin A a vitamíny skupiny B. Lístky dobře propereme, můžeme a nemusíme spařit hor­kou vodou, nakrájíme nadrobno a přidáváme do polévek. Výborný je kopřivový špenát. Smetanka lékařská neboli pampeliška Na jaře se na lukách rozsvítí tisíce sluníček pampelišek. Jejich listy obsahují významné množství vitamínu C, vitamíny skupiny B a témer tolik provitaminu A jako mrkev. V kuchyni brzo na jaře využijeme mladé vybělené části listů. Nejsnadněji je získáme vyrýpnutím rašících pampeliškových trsů z ještě neosazených záhonů. Ve zkypřené půdě zůstává část listů v zemi. Ty jsou bílé, křehké a nejsou hořké jako zelené listy. Dobře omyté listy nakrájíme nadrobno a připravujeme z nich výborné saláty. Sedmikráska chudobka Ve středověku patřila mezi univerzální léky, už tehdy se z mladých listů připravoval salát. Obsahuje saponiny, hořčiny, slizy, třísloviny, or­ganické kyseliny, flavonoidy a vitamín C. Působí protizánětlivě, čaj z květů se užívá při zahlenění dýchacích cest. Pro kuchyňskou úpravu jsou nejvhodnější listové růžice s poupátky sebrané brzy z jara. V té době je sedmikráska významným zdrojem vitamínu C. Přidáváme ji do polé­vek, salátů nebo pomazánek. Violka vonná Když se na jaře zazelenají srdčité lístky violky nebo-li fialky, rovněž můžeme dva až tři lístky přidávat dětem do polévek.

Zdroj: Zdraví pro ženu a dítě přírodními prostředky, nakladatelství Alternativa

 

Jako příklad léčivých schopností bylinek uvádíme jednu z nich včetně dávkování při odšťavnění, které zejména u bylin je nutno znát, protože známé je pravidlo:  "v malém množství lék ve velkém jed"!!!

Co obsahuje ptačinec

Ptačinec žabinec (alsinula media) je drobný plevel, který najdeme na zahradách, záhonech i ve volné přírodě. Vyskytuje se ve vlhčích místech.

Málo se ví, že dříve se používal jako zelenina.

Tato bylina je bohatá na slizy, tanin, hořčiny, třísloviny, saponiny, organické kyseliny, kysličník draselný, kysličník křemičitý, vitamíny C, E, karotin a další.

Z žabince sbíráme kvetoucí nať, ale i lístky. Na zimu si ho můžeme zamrazit.

Léčivé účinky žabince

Tato rostlina má silné detoxikační působení a používá se jak vnitřně, tak i zevně při léčbě nejrůznějších kožních chorob (lupénka, ekzémy, mmykózy, kopřivka, akné). Dále je účinným diuretikem neboli močopudným prostředkem. Rovněž zastavuje krvácení, zmírňuje revmatické potíže a výborně rozpouští hleny. Při zevním použití je vynikající jako obklad na zanícenou kůži, kožní neduhy, bolavé klouby a svaly.

Tady je několik tipů:

Koupele a obklady z ptačince

Celkové nebo jen místní koupele z této byliny jsou výborným podpůrným prostředkem při léčbě atopických ekzémů, lupénky, akné.

Při ekzémech, lupénce nebo bolavých kloubech jsou velmi účinné ptačincové obklady.

Jak je připravit?

Žabincová kosmetika

Stejně jako řada bylin nejen z tohoto seriálu o divokém koření, ptačinec žabinec se skvěle hodí pro výrobu domácí kosmetiky. Vyzkoušejte:

Ptačinec v kuchyni

Ptačinec můžeme přidávat do salátů (skvěle nahradí listový salát), pomazánek, polévek, zeleninových směsí i k masu.