Chlorofyl - terapeutické využití
Popis
Chlorofyl je pigment absorbující světelné záření v každé zelené rostlinně. Nachází se na membránách chloroplastů. Chlorofyl je velká molekula složená z vodíku, uhlíku, kyslíku, dusíku a hořčíku (magnesia). Jeho úlohou je iniciovat fotosyntézu, komplexní biochemický proces, během kterého se přetváří voda a oxid uhličitý (CO2), za pomoci sluneční energie, na sacharidy a kyslík. Tyto pigmenty působí jako receptory a transformátory světelných kvant. Na fotosyntéze je závislá každá forma života na Zemi. Základní struktura chlorofylu je tvořena porfyrinovým prstencem uspořádaný na centrální atom - hořčík. Tato struktura je téměř shodná se strukturou hemoglobinu až na centrální atom, který je v případě hemoglobinu železo (hemoglobin je krevní barvivo, součást červených krvinek uskutečňující přenos kyslíku).
.jpg)
Konzumace a účinky chlorofylu
Již v roce 1940 bylo zjištěno, že konzumace chlorofylu zvyšuje schopnost těla produkovat hemoglobin a tak zvyšovat efektivitu přenosu kyslíku. Je to látka podporující celkovou regeneraci a rychlou tvorbu krve (jako pro býložravce tak člověka). Enzymy v chlorofylu jsou schopny rozkládat a neutralizovat volné radikály a tím zpomalují proces stárnutí. Hořečnatý kationt v chlorofylu je důležitý pro aktivitu enzymů a pro správnou srdeční činnost. Chlorofyl je nejlepším zdrojem minerálů (zejména železa, vápníku, hořčíku a draslíku), vitamínů (A, B, C, E). Alkalizuje tělo a zvyšuje elektrický náboj krve. To má vliv na lepší rozpustnost krve, díky které se pak lépe vylučují odpadní látky. Pomáhá při vylučování těžkých kovů a jiných chemikálií. Bylo zjištěno, že ani ve velkých dávkách se chlorofyl "nevybarvil" jako toxický nebo alergický.
Zdroje chlorofylu
Mezi běžné zdroje patří zejména zelenolistá zelenina: špenát, všechny druhy salátů, všechny druhy kapusty, zelí, petrželová nať, brokolice a řapíkatý celer. Avšak vydatným zdrojem nejkvalitnějšího chlorofylu jsou některé mořské a sladkovodní řasy (mořský salát, chlorella a různé druhy algae) a zejména všechny divoké byliny (kopřiva, pampeliška, lopuch, listy konopí, hluchavka, bodláčí a jiné).
Tip k využití
Zelené listy jsou zásobníkem energie ze Slunce. Šťáva z nich je velmi vydatný a dostupný zdroj organických minerálů, vitamínů a aminokyselin. Je to ta nejdůležitější složka potravy na kterou bychom neměli zapomínat! Zejména čerstvě vylisovaná šťáva z divokých bylin znamená pro tělo doslova transfuzi. Pokud chceme být silní, musíme konzumovat zejména potravu bohatou na chlorofyl!
Konzumace zelených plodin působí proti tělesným pachům a také vyvažuje příjem kyselinotvorných potravin (ořechy, semena, avokáda, česnek).
Chlorofyl a jeho terapeutické využití
Chlorofyl (chlorophyllum) je přírodní látka, způsobující zelené zbarvení rostlin. Molekula chlorofylu má jedinečnou schopnost přeměňovat sluneční energii na energii chemické vazby prostřednictvím fotosyntézy. Takto zelené rostliny vyrábějí sacharidy, základní zdroj energie pro další biochemické a biologické procesy na Zemi.
Již dávno před objevem chlorofylu a fotosyntézy byly zelené části rostlin ceněny jako přírodní léčiva. Jedinečné vlastnosti chlorofylu způsobily, že byl jednou z nejdříve vědecky zkoumaných přírodních látek za účelem terapeutického využití. Moderní medicína "objevila" tento prostředek v první polovině 20. století, dnes se v medicínské praxi využívá především jako prostředek pro podporu hojení ran a v oblasti ústní hygieny.
Hojení ran bez ohledu na jejich původ a druh probíhá ve třech fázích, které se navzájem časově překrývají a prolínají. Každá fáze se vyznačuje specifickými buněčnými procesy, kterých se účastní různé enzymy, cytokiny a další látky.
První fáze je exsudativní (čistící, zánětlivá). Její základní složkou je fagocytóza, zajišťovaná především makrofágy a neutrofilními granulocyty, které se přesouvají do místa zánětu, fagocytují celulární detritus, patogenní mikroorganismy a cizorodé látky. Zároveň tyto buňky secernují cytokiny, mediátory zánětu a růstové faktory, které aktivují další typy buněk, potřebných k hojení. Neutrofily a makrofágy produkují proteolytické enzymy, které rozkládají poškozenou, devitalizovanou tkáň.
Druhá fáze hojení je fáze granulační (proliferační). Během ní se tvoří granulační tkáň, zásobená cévami. Fibroblasty a buňky cévního epitelu jsou stimulovány cytokiny a růstovými faktory. Fibroblasty produkují kolagen a proteoglykany, novotvořené cévy prorůstají granulační tkáň a vzniká tak podklad pro následnou epitelizaci.
Třetí fáze je epitelizační. Zahrnuje migraci, dělení a diferenciaci buněk epitelu pod vlivem růstových faktorů. Buňky bazální vrstvy cestují z okraje rány k jejímu středu a zároveň k povrchu rány. Míra epitelizace závisí na stupni granulace. V průběhu této fáze dochází k přestavbě epidermis s restituováním všech vrstev a funkcí. Vytváří se jizevnatá tkáň.
Pro omezení komplikací a usnadnění jednotlivých fází hojení se používají antiseptika a látky podporující granulaci a epitelizaci. Tradičně se jako epitelizancia využívají například kyselina pantothenová (resp. panthenol), azulen, obvazy s obsahem polysacharidů (pektin) či želatiny. Látkou s významnými antiseptickými a epitelizačními účinky je chlorofyl.
Biologické účinky chlorofylu
Za prokázané lze považovat:
- deodorační účinky, a to jak po místním, tak i celkovém podání
- antibakteriální (bakteriostatické) účinky
- podpora granulace a epitelizace tkáně při hojení ran
- protiradiační a chemoprotektivní účinky
Jednotlivé účinky chlorofylu se vzájemně doplňují a kombinují.
Deodorační účinky chlorofylu
Deodorační účinky chlorofylu byly vědecky potvrzeny ve 40. letech minulého století. V následujícím desetiletí následoval obrovský boom v oblasti výroby hygienických prostředků s obsahem chlorofylu. Objevil se toaletní papír, dětské pleny, prostěradla, žvýkačky, zubní pasty a mnoho dalších produktů s obsahem chlorofylu. V období této "chlorofylové hysterie" byla ale také provedena řada seriózních výzkumů, které potvrdily pozitivní význam obsahu chlorofylu jako lokálního deodorantu
Antibakteriální účinky chlorofylu
Chlorofyl je bakteriostatický až mírně baktericidní prostředek. Působí především tak, že vytváří prostředí nevhodné pro růst bakterií. Zvláště účinný je proti anaerobním bakteriím.
Chlorofyl a hojení ran - klinické studie
Klinické studie účinků chlorofylu a jeho derivátů byly zahájeny v USA ve 40. letech. Bylo potvrzeno, že aplikace roztoků s obsahem derivátů chlorofylu podporuje hojení ran a snižuje nepříjemný zápach u různých typů hnisavých lézí. Ve více než 400 případech hnisavých poranění a onemocnění, léčených ve Winter General Hospital v USA, topická aplikace Cu-chlorofylinu způsobila rychlé vyčištění rány a odstranění zápachu, provázejícího hnisání. Stimulovala také granulaci a epitelizaci tkání lépe než v jiné té době používané prostředky. Terapie Cu-chlorofylinem byla úspěšná v řadě klinicky popsaných případů nehojících se chronických kožních lézí, většinou vředů, které vzdorovaly konvenčním léčebným metodám. Chlorofyl také snižuje svědění, bolest a lokální dráždění spojené s povrchovými poraněními. Významné zlepšení a zhojení spojené s úlevou od svědění a pálení bylo při terapii Cu-chlorofylinem pozorováno v řadě dermatologických případů včetně spálenin,. V řadě klinických studií byl prokázán potenciál Cu-chlorofylinu jako tkáňového stimulantu a rány hojícího prostředku při léčbě širokého spektra popálenin, dermatologických potíží a poraněních kůže i dásní.
Metody hodnocení účinnosti Cu-chlorofylinu, využívající srovnávací terapie s jinými prostředky (indikovanými v podobných případech) u pacientů s dvojnásobnými srovnatelnými poraněními většinou prokázaly, že Cu-chlorofylin je účinný jako prostředek pro podporu hojení ran. Na druhé straně Lam a Brush ve své studii zjistili účinnost chlorofylu a při léčbě poranění laboratorních zvířat, nikoli však v klinických experimentech. Další práce indikovala pouze tendenci ke zlepšení stavu rány po aplikaci Cu-chlorofylinu.
Použití chlorofylu má pozitivní vliv i na popáleniny způsobené teplem, chemikáliemi a radiací, a to jsou-li či nikoli infikovány. Kladnou stránkou terapie chlorofylem (na rozdíl od většiny ostatních prostředků) je, že po jeho opakovaném podávání se zvyšuje citlivost tkáně na jeho hojivé účinky. Collings zjistil, že doba hojení povrchových poranění je kratší při terapii chlorofylem než při použití penicilinu, vitaminu D, sulfanilamidu nebo žádné léčby.
Chlorofyl omezuje vznik otoků snižováním syntézy fibrinu. To je příčinou mírných antikoagulačních, heparinu podobných vlastností chlorofylu, které mohou podporovat lokální imunitní odpověď tkání., Protiradiační a chemoprotektivní účinky chlorofylu První poznatky o ochranných účincích chlorofylu, resp. podávání zelených rostlin proti záření se datují do 50. a počátku 60. let minulého století. Protiradiační ochrana byla tím větší, čím vyšší obsah chlorofylu měly použité rostliny. V současné době je v oblasti ochrany proti různým typům záření a chemickým kancerogenům soustředěna převážná část výzkumu účinků chlorofylu. Výsledky experimentů a poznatky týkající se této problematiky jsou dnes už poměrně obsáhlé. Vyplývá z nich, že chlorofyl a jeho deriváty mají preventivní antikarcinogenní účinky. Vzhledem k jejich v podstatě nulové toxicitě při terapeutických dávkách představují zajímavý potenciální prostředek v prevenci nádorových onemocnění. Řasa chlorella pyrenoidosa ze zelených potravin TOP, má nejvyšší obah chlorofylu ze všech známých na chlorofyl bohatých potravin.
Zelené potraviny a chudokrevnost - anémie
V každém lidské těle koluje 5,5 - 6 litrů krve. Jednou z nejdůležitějších funkcí krve je přenos kyslíku. Bez něj není života. Ten se naváže na červené krevní barvivo - hemoglobin a červené krvinky jej pak transportují po těle.
V důsledku nedostatku hemoglobinu dochází k poklesu zásobování orgánů a svalů kyslíkem. Tělo pak na tento nedostatek odpovídá zrychleným dechem a srdeční frekvencí, což způsobuje vyčerpání a únavu.
- nedostatek železa, vitamínu B12 a kyseliny listové - toto způsobuje poruchu tvorby červených krvinek
- tělo likviduje krvinky, které v sobě nesou špatné krevní barvivo
- krvácení - jak vnější tak skryté (nejčastěji do zažívacího traktu)
Projevy:
- výrazná bledost, únava, zrychlený dech a srdeční frekvence
- nechutenství, obtíže při polykání, zácpa či průjem, u žen slabší menstruace
- horší hojivost ran
- snížená tělesná výkonnost a mohou se vyskytnout i známky srdečního selhávání
Možnost léčby:
V první řadě samozřejmě vypátrání a odstranění příčiny. Pokud nelze vyvolávající příčinu odstranit, či než dojde k dosažení uspokojivého stavu, je vhodné organismu pomoci:
- doplnit železo - dospělý člověk 200-300 mg denně, děti 5 mg/ 1kg váhy
- doplnit vitamín B12 a kyselinu listovou
- doplnit tyto potřebné látky prostřednictvím zelených potravin. Pokud se podíváte na
- následující chemické vzorce, můžete vidět stejnou stavbu hemoglobinu a chlorofylu. Jediným rozdílem je centrální prvek - železo - hořčík.
Zelené rostliny vám mohou s problémem chudokrevnosti pomoci. Pokud se podíváte do tabulek na těchto stránkách, zjistíte následující. Chlorella pyrenoidoza obsahuje mimo jinévitamín B 12, chlorofyl a železa dokonce 20-30krát více než špenát. Zelený ječmen obsahuje kyselinu listovou a železo v organickém vázaném stavu, které na rozdíl od redukovaného železa nepůsobí zažívací potíže.